Druhý věk strojů – recenze

Poslední roky se hodně mluví o robotech, průmyslu 4.0 (u nás v ČR na vládní úrovni hlavně mluví, jinde naopak i koná) a technologiích měnících způsob našeho fungování a práce. Mluví se o tom, jak roboti a technologie nahradí manuální práci člověka, že možná budeme mít od státu nějaký základní příjem bez ohledu na to, zda máme zaměstnání. Ohledně technologií a robotů existuje spousta strachu a teorií, ale také víc a víc příkladů z praxe, jaká je tedy realita, co očekávat a jaké dopady to bude mít na nás, naši práci a životy?

Výborným čtením, které představuje tuto problematiku, je kniha Druhý věk strojů autorů Brynjolfssona a McAfee. Oba pánové pracují na MIT a této problematice se věnují řadu let. Jejich kniha popisuje nejen trendy a aktuální kontext, ale také dává jistá doporučení, co by měli jedinci i státy dělat, abychom tyto technologické změny dokázali využít a byli na ně připraveni.

Brynjolfsson a McAfee na úvod rekapitulují aktuální trendy, které jsou důležité pro pochopení a představení si možného následujícího vývoje:

  • Moorův zákon, který poslední desítky let řídil IT i technologický pokrok.
  • Změny ve struktuře HDP, které nezohledňuje spoustu užitku a inovací posledních let (viz digitální produkty, které jsou zdarma, tudíž nejsou vidět v HDP, například noviny a informace máme zdarma na podnose, tudíž HDP klesá ale hodnota pro nás je vyšší).
  • Růst hojnosti populace, ale i zvyšující se rozpětí mezi většinou a (super)hvězdami.
  • Digitální zboží, které je velmi levné replikovat a vytvářet (a nečerpá omezené přírodní zdroje).
  • Exponenciální a kombinatorické inovace, které kombinují jednotlivé inovace z různých oborů a tedy významně (exponenciálně!) rozšiřují hřiště pro dalších inovace.

Máme se tedy ještě na co těšit! Přesný opak toho, co se často tvrdí, že je už těžké něco nového vymyslet…

Zásadní dopady automatizace a náhrady lidí roboty nejsou pouze u rutinních manuálních činností, ale také u rutinní mentálních činností, jako je například úřednická činnost, bankéři, účetní a podobně. Případ účetních je pěkná ukázka, protože v USA před léty způsobila velkou revoluci firma Intuit s jejich programem na tvorbu daňových přiznání.

Technologie, roboti a pokusy o umělou inteligenci zatím nevytvářejí myšlenky, nejsou kreativní a nemají out-of-the-box myšlení. Spíše sbírají, rychle procházejí a kombinují velké množství dat, ukazují trendy, čísla, vzory, ale vždy v omezené naprogramované oblasti.

Světlou budoucností je tedy spíše spolupráce lidí se stroji a počítači a rozšíření a doplnění našich možností, ne náhrada lidí roboty.

Jak se na budoucnost připravit?

Důležitou dovedností do budoucna je schopnost změny a přizpůsobení se stále se měnícím a vyvíjejícím technologiím. Není to tedy potřeba testování nabiflované látky, sběru znalostí a faktů, nebo tupé následování pravidel a splynutí s davem. Naopak je to schopnost na trendy, vývoj a změny v technologiích reagovat, přizpůsobit se jim a umět je využít.

Současný vzdělávací systém na tuto potřebu ale není vytvořen. Ten byl vytvořen na výchovu stád dělníků a úředníků, které potřeboval průmysl 19. a 20. století. Aktuální potřeby jsou ale nyní zcela jiné. To zatím zákonodárci moc nechápou. Více o tomto tématu hovoří Sugatu Mitra v následujícím TED talku z roku 2013:

Ukázkou decentralizované strategie firmy, která na tyto změny a trendy dokáže reagovat je Zara. V oblasti rychloobrátkového zboží je totiž dopad možná ještě větší než u produktů s delším životním cyklem. V Zara využívají decentralizaci, technologie, data o prodejích a hlavně znalosti oblastních manažerů obchodů, kteří chodí po prodejně, pozorují zákazníky a mluví s nimi o jejich potřebách.

V čem a jak se tedy vzdělávat?

Autoři zmiňují tři klíčové oblasti, kterým se máme věnovat, abychom byli schopni se lépe technologickým změnám přizpůsobit a využít je. Těmto oblastem se školy příliš nevěnují, proto bychom se v nich měli rozvíjet sami (a zapojit samozřejmě i naše děti). Jedná se o:

  1. Schopnost tvořit nové myšlenky a kombinovat je
  2. Rozpoznávání vzorů a spojitostí
  3. Komplexnější formy komunikace, které boti (zatím) nezvládnou

Jde tedy o schopnost kreativity, kritického myšlení, rozlišování faktů, pocitů a domněnek v pozadí. Rozhodování na základě kombinace dat, úsudku, pocitu i zkušenosti a také o schopnost identifikace a řešení problémů, ne jejich skrývání. V neposlední řadě je klíčová kompetence komplexnější komunikace a schopnost vyjadřování a to jak mluvená, tak hlavně psaná (boti, sociální sítě).

Jak již bylo řečeno výše, digitální technologie a roboti tedy spíše doplňují lidskou práci a díky nim vznikají nové (kreativnější) pracovní příležitosti. Namátkou jmenujme ty nejviditelnější jako jsou datoví vědci interpertující data (v HR, ve výrobě, v obchodu, logistice, marketingu) či vývojáři mobilních aplikací. Kreativní a tedy nerutinní manuální profese jako jsou kuchaři, zedníci, stolaři, opraváři či zubaři se zatím velkých změn bát nemusí.

Budoucnost tedy leží ve spolupráci a doplnění chybějících pracovníků a pozic roboty a o rozšíření našich omezených možností. Bojíme se o práci, nadáváme na tvrdou rutinu, ale spousta firem má dlouhodobě neobsazené pozice. Právě tuto díru mohou nastupující technologie pomoci zacelit.

No a my ostatní se můžeme vzdělávat tak, abychom drželi krok s technologiemi. Způsobů a cest existuje mnoho, ostatně každý z nás se učí trochu jinak.

Těšíte se na takovou budoucnost?

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Krátké recenze knih se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *